Všeobecná agrotechnika pěstování hrachu

Hrách je zlepšující plodina, která fixuje vzdušný dusík pomocí symbiotických bakterií. Jeho kořenový systém zlepšuje půdní strukturu a posklizňové zbytky obsahují dostatek dusíkatých látek a velmi rychle se rozkládají. V osevním postupu se zpravidla zařazuje jako přerušovač dvou obilnin. Nevhodné jsou pozemky s kyselou půdní reakcí (optimální pH je 6,2–7,0), zamokřené nebo naopak velmi suché. Při pěstování je nutné dodržet odstup od jiné luskoviny 4 roky, lépe 6 let.

Časné setí je důležité pro využití zimní vláhy a rychlé zapojení porostu. Vhodné je využít inokulaci osiva hlízkovými bakteriemi a aplikovat startovací dávku dusíku (15–20 kg N/ha ideálně v ledkové formě) pro překlenutí období, než se dostatečně vyvine kořenový systém a začne naplno fungovat symbióza mezi kořeny hrachu a hlízkovými bakteriemi.

Cílem předseťové přípravy půdy je prokypření do dostatečné hloubky a dobré urovnání povrchu pro dobrou účinnost preemergentních herbicidů a bezproblémovou sklizeň. Ideální hloubka setí je 5–7 cm. Pokud není povrch půdy po setí dostatečně urovnaný, je vhodné hrách zaválet. Důležitá je volba kvalitního certifi kovaného osiva, které zaručuje vysokou klíčivost a biologickou hodnotu. Optimální počet rostlin je 70–90 ks/m2, což odpovídá výsevku 0,9–1,1 MKS.

Ošetření proti škůdcům a chorobám provádíme při překročení prahu hospodářské škodlivosti . Na vzcházejícím hrachu mohou škodit listopasi a třásněnky. Významnými škůdci hrachu jsou mšice, kyjatka hrachová a zrnokaz hrachový, které je často potřeba kontrolovat insekticidním zásahem.

Optimální doba pro sklizeň semene je při relativní vlhkosti semen 18–16 %. Při sklizni semen s vlhkostí pod 14 % výrazně stoupá riziko poškození semene, zejména snížení klíčivosti u osivových porostů, půlení semen a u zelenosemenných odrůd se snižuje barevná vyrovnanost. Skladovací vlhkost je 15–16 %. Případné dosoušení je vhodné provádět aktivním provzdušňováním. Každá manipulace poškozuje semena hrachu.